Naše třída 3. C
 | Třídní učitelka: Mgr. Marie Zapletalová e-mail: zapletalova@3zshol.cz
tel. : 573 503 142 |
Rozvrh hodin
| | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. |
| Pondělí | PRV | Aj | Čj | M | Čj | | | | |
| Úterý | Aj | Čj | M | Vv | Vv | | | | |
| Středa | Čj | Tv | M | PRV | Čj | | | | |
| Čtvrtek | Čj | M | Aj | Hv | Čj | | | | |
| Pátek | Čj | M | Tv | Pč | Čj | | | | |
Vážení rodiče, přeji vám příjemné, klidné prožití dovolené,
hodně sluníčka a hlavně hodně sil do nového školního roku.
Marie Zapletalová a celá třída 3. C.
28. 6. 2016 | Střípky ze sportovního dne
8. 6. 2016 |Výtvarná výchova – vyráběli jsme pozvánky.
6. 6. 2016 | Náš školní výlet do jeskyně v Teplicích nad Bečvou
V pátek 3. června jsme jeli s naší třídou na školní výlet do Zbrašovských
jeskyní do Teplic nad Bečvou. Přijeli jsme do Teplic a posvačili. Byl tam obchod.
Po svačině jsme šli do jeskyně. Bylo tam 15 stupňů, takže celkem zima. Také jsme šli
kolem sloupků, ze kterých kapala voda pro štěstí. Pak nám paní průvodkyně zhasla. Vyšli jsme
z jeskyní a měli jsme rozchod. Vrátili jsme se kolem 13. hodiny. Bylo to úžasné!
Nela Zacharová
Začalo to tak, že jsem si v autobuse sedl s Kubou. Povídali jsme si.
Jak jsme dojeli do Teplic, šli jsme k takové chatě, kde jsme posvačili. Pak jsme šli do jeskyně.
Bylo to hustý. Byly tam veliké díry a hodně veliké prostory. Jsou to nejteplejší jeskyně v
České republice. Také tam byla místa, kde nebyl kyslík. Paní průvodkyně poslala po laně hořící
svíčku a tam, kde bylo hodně oxidu uhličitého, tak ten plamen svíčky zhasl. Pak jsme vyšli z
jeskyně a ochutnali vodu, která chutnala jako kyselá krev.
Jan Daněk
V pátek 3. června v 8 hodin jsme jeli na výlet do Zbrašovských jeskyní.
Nasedli do autobusu a vyjeli. V autobuse byla nuda, ale když jsme vysedli a došli ke vchodu
do jeskyní, bylo to úžasné. Byly tam obchůdky se suvenýry. Hned jsem si šla něco koupit.
Pak jsme vešli do jeskyně. Bylo to tam krásné. Viděli jsme staré kameny, paní průvodkyně nám
ukázala stalaktity, stalagmity a stalagnáty. Vrátili jsme se do školy kolem 13. hodiny.
Chtěla bych tam jet určitě znova.
Lucie Jurčíková
V pátek 3. 6. jsme jeli do Zbrašovských jeskyní. V autobuse byla sranda.
Když jsme dojeli, šli jsme kolem řeky Bečvy, až jsme došli před jeskyně. Tam jsme posvačili.
V jeskyni se mi moc líbily krápníky. Pak jsme si mohli i něco koupit. Zpět jsme se vrátili kolem
13. hodiny.
Jiří Hrabal
Odjeli jsme na výlet v osm hodin. Vyšli jsme na kopec a posvačili. Mohli jsme si
tam koupit suvenýry, ale já jsem si nekoupil, protože tam byla velká řada. Šli jsme do jeskyní.
Mohli jsme si při pohlazení krápníku Antoníčka něco přát, ale nesmělo to být chamtivé, jinak by
na nás Antoníček shodil velké srdce. Byly tam kapky, které na nás shora padaly. Vyšli jsme z
jeskyní a měli chvíli rozchod. Vrátili jsme se kolem 13. hodiny.
Štěpán Katrňák
3. 6. jsme byli na výletě v Teplicích nad Bečvou, v jeskyních. Když jsme
přijeli, stoupali jsme ke vchodu do jeskyní. Pak jsme asi 30 minut čekali, abychom dali
náskok předchozí skupině. Potom jsme šli celkem dlouho dolů. Došli jsme k veliké díře, kde
nám paní průvodkyně zapálila svíčku, která byla připevněna na laně, abychom sledovali,
kdy plamen zhasne. Chvíli to jelo dolů a najednou plamen uhasl. Řekla nám, že je tam hodně
oxidu uhličitého, proto plamen zhasl. Pak jsme měli rozchod. Přijeli jsme kolem jedné hodiny
odpoledne.
Adam Farkaš
3. 6. jsme jeli do Teplic nad Bečvou, do jeskyní. Koupila jsem si tam dva
suvenýry, takovou růžencovou kuličku a pamětní minci. V jeskyni jsem viděla zajímavé útvary,
např. stalagmity, stalaktity atd. Ochutnala jsem tam kyselku. Vyšli jsme z jeskyní a měli
rozchod. Koupila jsem si sliz, takovou modelovací hmotu a oplatky.
Veronika Robešová
Vyjeli jsme kolem osmé hodiny. Cesta trvala zhruba jeden a půl hodiny.
Dojeli jsme do Teplic nad Bečvou. Šli přes park a přes most. Vystoupali po chodníku až ke vchodu
k jeskyni. Najednou mi začala být zima. V jeskyni na zdech byly takové hrbolky, říká se tomu
koblihy, protože to koblihy připomínalo. Byly tam také velké krápníky, které mě fascinovaly.
Některé části byly zamořeny dusivým plynem.
Vojtěch Hrňa
Jeli jsme do Teplic nad Bečvou. Potom jsme šli do Zbrašovských
aragonitových jeskyní. Mně se v jeskyni líbilo, že to tam bylo úzké, a že tam byla tma.
Jak jsme vyšli z jeskyně, měli jsme rozchod. Koupil jsem si skákací míč a stříkátko do pusy a
ještě krokodýla a křupky. Moc se mi to líbilo a chtěl bych tam ještě alespoň jednou jet.
Štěpán Pouzar
Vyjeli jsme ráno v osm hodin. Seděla jsem s Nelinkou Rušikvasovou.
Jeli jsme asi tak půl hodiny. Když jsme dojeli, posvačili jsme, chvilku počkali, a pak už šli do
jeskyně. Byla tam docela zima, ale je to nejteplejší jeskyně v ČR. Také tam byly cedule s
nápisem: ,,Pozor zamořeno plynem“. Paní průvodkyně nám tam pustila svíčku, která za chvíli zhasla.
Pak jsme měli rozchod. Asi za hodinu jsme se spočítali a jeli zpátky do školy.
Štěpánka Špirková
Když jsme došli do školy, čekali jsme na autobus. V autobuse jsem se dívala
z okna. V jeskyni bylo plno různých kamenů a krápníků. Byly tam i cedule, které upozorňovaly
výletníky, že tam nemají vstupovat, protože tam je hodně oxidu uhličitého. Pak nám paní průvodkyně
vyprávěla pověst, jak objevili tyto jeskyně. Pak jsme měli chvíli rozchod k zakoupení si
suvenýrů. Koupila jsem si krásné věci.
Lucie Zapletalová
Dne 3. 6. jsme autobusem vyjeli na výlet do Teplic nad Bečvou, do Zbrašovských
aragonitových jeskyň. Jako první jsme vystoupali na kopec, kde ta jeskyně byla. Posvačili jsme
a šli do jeskyně. Vedla nás paní průvodkyně, která nám řekla spoustu zajímavých informací o
jeskyni. Pak jsme opět posvačili a měli na chvíli rozchod, abychom si něco koupili. Vrátili
jsme se zpět do školy.
Filip Hájek
Nejdřív jsme jeli autobusem. Pak jsme vyšli malý kopec. Nakonec jsme došli
k jeskyni v Teplicích nad Bečvou. Nejprve jsme se nasvačili, a pak si koupili suvenýry. Já jsem
si nic nekoupil, protože tam byla velká řada. Pak nás zavolala paní průvodkyně. Sešli jsme
hodně schodů dolů a už jsme tam byli. Bylo to tam moc hezké, zaujalo to. Ukázala nám toho hodně
a pustila nám i fontánku. Pak jsme odtud vyšli a měli rozchod. Vrátili jsme se kolem 13. hodiny.
Šimon Hýža
Ráno 3. 6. v 7. 30 hod. jsme čekali na autobus. Ten dojel v osm hodin.
Jeli jsme do Zbrašovských jeskyní. Vystoupili jsme z autobusu, přešli silnici a uviděli řeku
Bečvu. Šli jsme po schodech až nahoru, chviličku jsme čekali, a pak šli dovnitř, do budovy.
Posvačili jsme. Koupila jsem si tam dva náhrdelníky. Jeden pro mě a druhý pro mamku. V jeskyních
jsme viděli koblihy a Antoníčka. Když jsme vyšli, dali jsme si rozchod. Něco si koupili.
Do školy jsme se vrátili kolem 13. hodiny. Zavolala jsem tatínkovi, aby pro mě přijel. Výlet
se mi líbil, byl to moc krásný výlet.
Eliška Šipulová
6. 6. 2016 | Koncert na zámku
26. 5. 2016 jsme zhlédli koncert žáků ZUŠ Františka Xavera Richtera
26. 5. 2016 | Recyklujeme s Tondou Obalem
V rámci enviromentální výchovy jsme se účastnili ekologického programu "Tonda obal na cestách",
kde jsme si připomenuli, jak je důležité třídit odpad.
15. 5. 2016 | Prvouka
Už víme, z čeho se rostlina skládá, co potřebuje k životu, čím se liší od zvířat...
8. 5. 2016 | Všechno nejlepší ke Dni maminek!
Co bych chtěl (-a) říci mamince:
Moje maminko, jsem moc ráda, že Tě mám. Vždy, když jsem smutná, tak Ty mě rozesměješ. Vždy jsi usměvavá a hodná.
Jsi ta nejhodnější ze všech maminek. Nikdy nejsi zamračená. Chtěla bych Ti říct, že si Tě moc vážím.
Lucie Zapletalová
Maminka je moc hodná, mám ji moc ráda. Má hnědé oči a vlasy. Pořád se usmívá. Vážím si jí.
Veronika Jurášková
Moje milá maminko, mám Tě strašně ráda. Pořád se usmíváš, a to mě těší. Jsi hodná, že se tak o mě staráš. Mám Tě ráda.
Pavlína Úrubková
Maminko moje, chtěla bych Ti říct, že jsi moc laskavá a hodná. Mám Tě moc a moc ráda!
Štěpánka Špirková
Moje nejmilejší maminko, máš krásné oči, hezký úsměv a dlouhé zlaté vlasy. Mám Tě rád.
Vojtěch Hrňa
Maminko, když něco nevím, tak mi vždy s tím pomůžeš a vysvětlíš. Mám Tě moc rád.
Štěpán Pouzar
Moje milá maminko, mám Tě moc rád. Vážím si Tě!
Kevin Barreto
Má nejmilejší maminko, chtěla bych Ti říct, že Tě mám moc ráda. Jsi hodná, hezká a můžu si s Tebou
o všem promluvit. Mám Tě moc ráda!
Veronika Robešová
Maminko moje, mám Tě moc ráda. Jsi milá, hodná, usměvavá a laskavá. Jsi hodně hezká. Máš krásné modré oči a blonďaté
vlasy. Když je mi smutno, vždycky za mnou přijdeš a obejmeš mě. S Tebou je mi nejlíp. Maminko, mám Tě moc ráda!
Nela Zacharová
Moje zlatá maminko, mám Tě strašně moc ráda. Líbí se mi na Tobě Tvůj úsměv, a jak jsi hezká. Jsem ráda, že Ti můžu říct,
co mě trápí. Že nás máš moc ráda.
Beáta Dorotíková
Moje maminka je moc hodná a milá. Je s ní sranda. Doma bychom se bez ní neobešli. Má hezké modré oči a se vším mi pomůže.
Mám ji moc rád!
Filip Hájek
Milá mami, mám Tě ráda. Vím, že chceš, abych byla hodná. Líbí se mi Tvé vlasy a oči. Zítra si vyjedeme na kole
do Martinic na zmrzlinu, hranolky a kebab, protože Ti chutná. Mně moc chutnají Tvé špagety. Také máš ráda zvířata a rodinu.
Mám Tě moc ráda, jsi milá, hodná, laskavá a spravedlivá a to se mi na Tobě líbí.
Veronika Darmovzalová
Moje maminečko, moc si Tě vážím. Jsi pracovitá, každé ráno mi nachystáš svačinu do školy, dáš mi snídani, vzbudíš mě.
Máš moc práce nejenom se mnou, ale i s bráškou a sestrou. Jsi moc hodná, mám Tě moc ráda.
Lucie Jurčíková
Maminko moje, chtěl bych Ti říct, že Tě mám moc rád. Když si čtu, tak mě hladíš a mně se to líbí. Máš moc krásné vlasy.
Jsi na mě hodná.
Jiří Hrabal
Moje milá maminko, mám Tě moc rád. Děkuji za všechno, co pro mě děláš. Moc se mi líbíš. Líbí se mi, jak se ke mně chováš.
Lumír Buriánek
Moje maminko, jsi hodná a krásná. Mám Tě moc ráda. Pomůžeš mi, když něčemu nerozumím. Líbí se mi, jak se oblékáš.
My s Maxem se budeme snažit, abychom Tě nezlobili a abychom si po sobě uklízeli. Mám Tě ráda, má maminko!
Eliška Šipulová
Moje maminko, chtěla bych Ti říct, že jsi moc hodná a laskavá. Kupuješ mi moc krásné věci.
Chtěla jsem Ti říct, že jsi krásná. Hladíš mě po vláskách. Máš krásný úsměv, oči Ti září, jako slunce, jako květ růže.
Mám Tě ráda, Jsem ráda, že jsi mě přivedla na svět a do naší rodiny. Máš hezké oči a vlasy a také hezky zpíváš.
Nela Rušikvasová
Moje maminka je nejlepší z maminek. Proč? Protože je moc hodná, usměvavá a hezká. Napsala bych jí tolik přání!
Vždy nám čte pohádky, když jdeme spát. Jezdí s námi na výlety. Líbí se mi její vlasy, protože je má stejné, jako já.
Také oči má krásné, modré. A modrá je moje nejoblíbenější barva. Mám Tě ráda.
Karolína Zaděláková
Maminko, mám Tě moc rád. Líbí se mi Tvé modré oči. Jsem rád, že jsi mě naučila chodit, mluvit. Jsi moc hodná.
Šimon Hýža
Moje milá maminko, jsi na mě moc hodná. Máš krásné vlasy, když jsem byl malý, tak jsi mi zpívala. Jsi má nejlepší maminka.
Mám Tě moc rád!
Jan Daněk
Maminko, děkuji Ti za všechno, co pro nás děláš. Jsi ta nejlepší maminka, kterou jsem mohl dostat. Moc se mi líbí,
jak jezdíme na výlety. Líbí se mi Tvé vlasy. Vždy, když přijdeš od kadeřníka, máš úžasné vlasy, skoro vždy jiné.
Já mám rád změny. Ještě jednou děkuju, moc! Mám Tě rád!
Adam Farkaš
Moje zlatá maminko, vážím si toho, že se se mnou učíš, a že mi vaříš dobrá jídla. Že mě vezmeš do obchodu a něco mi
tam vždy koupíš. Také mě pohladíš, čteš pohádky, jsi se mnou, když nemůžu usnout. Mám Tě rád.
Štěpán Katrňák
8. 5. 2016 | Čarodějnice
Pálení čarodějnic patřívalo a do dnešních dnů patří k velmi populárním lidovým zvykům.
Ona magická filipojakubská noc (z 30. dubna na 1. května) patřívala mezi noci, kdy prý zlé síly vládly větší mocí než
kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt různě poschovávané,
zakopané a před lidmi ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel prý mít při sobě
květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů. Lidé věřili, že této noci v povětří poletuje spousta čarodějnic,
letících na sabat. Proto se této noci také říká "noc čarodějnic".
A jak vidí čarodějnice děti?
Kevin Barreto: Moje čarodějnice se jmenuje Giant. Bydlí v lese poblíž bažiny. Má veliký nos a na něm bradavici.
Chodí shrbena a na zádech má veliký hrb. Nosí černý klobouk a černý roztrhaný plášť. Má velké koště,
na které nasedne a letí do lesa. Čaruje ze svých čarodějných knih.
Adam Farkaš: Byla jednou jedna čarodějnice, a pokud si to dobře pamatuju, jmenovala se Havadra.
Měla černou kočku, čtyři žáby, padesát pavouků a ráda proklínala lidi. Byla velmi škaredá. Měla dlouhý nos a bradu.
Černé oblečení, klobouk a měla spoustu bradavic. Nebyla zrovna největší, ale ani nejmenší. Pleť měla zelenou.
Létá na koštěti. Má chrchlavý hlas a bydlí v temném lese. Na filipojakubskou noc letěla na Petrovy kameny na
sraz čarodějnic. Tančilo se tam, vařily lektvary a zpívalo kolem ohně. Na sletu bylo dalších sto čarodějnic z
nejbližšího okolí. Všechny se dobře znaly a náramně se bavily.
Jan Daněk: O čarodějnici a Kanimůře
Hluboko v černém lese, v chaloupce ve skále, žila, byla čarodějnice Kanimůra. Šel z ní strach, nejen proto, že byla zlá,
byla i tuze ošklivá. Měla veliký nos s bradavicí, rozcuchané vlasy, otrhané špinavé šaty. V chaloupce s ní bydlel
starý kocour Bonifác, pavouk Vendelín a krysa Amálka. Jednou v noci na dveře chaloupky zaklepal hejkal Kleofáš.
Třásl se zimou a naříkal. Kanimůře se ho zželelo a pozvala hejkala dál. Uvařila mu čarovný lektvar na uzdravení, a když se
ho Kleofáš napil, rázem se proměnil v žábu. Kanimůra byla totiž veliká popleta a popletla si lektvary. Marně hledala
kouzelnou knihu, aby Kleofáše proměnila zpět. Ale protože byla tůůůze nepořádná, ne a ne knihu najít. Tak u ní musel
Kleofáš zakletý do žáby zůstat. A tak žili spolu v chaloupce a po čase se skamarádili. Kanimůra se dokonce do něj
zamilovala, pohladila ho a políbila. Ten se v tu ránu proměnil zpět v hejkala. A protože i jemu se Kanimůra líbila,
vzal si ji za ženu. Kanimůra se změnila. Už z ní nebyla zlá čarodějnice, začala pomáhat zvířátkům i pocestným
a všichni ji měli rádi.
Jurčíková Lucie: Znám jednu čarodějnici, která se jmenuje Morgana. Je to velice hodná čarodějnice.
Jednou jsem viděla, když zlá čarodějnice ubližovala mláděti od zajíčka a Morgana zasáhla. Když se podařilo
odehnat zlou čarodějnici, všechno bylo v pořádku. Čarodějnice jsou hodné i zlé. Hodná čarodějnice vypadá stejně,
jako zlá. Má létací koště, kouzelnou kouli, vránu na rameni a špičatý klobouk. Morgana je stará přes sto let.
Na čarodějnici je to docela málo. Bydlí v chaloupce na kuří nožce v černém lese. Často nebývá doma, protože cestuje
po světě. Potkala jsem se s ní, když mi bylo devět let. Moc se mi nelíbila, byla taková potrhaná, měla roztrhané šaty
a na nose bradavici. Viděla jsem, jak pomohla zajíčkovi a od té doby ji mám ráda.
Lumír Buriánek: Z přečtených pohádkových knížek jsem čarodějnici zařadil mezi záporné postavy.
Většinou je zlá, ale někdy i hodná a legrační. Co se týká vzhledu, bývá ošklivá, s dlouhým nosem a bradavicí.
Obléká se do tmavého oblečení, které má většinou potrhané a doplňuje ho špičatým kloboukem. Bydlí v lesní chatrči a
jejími společníky bývají černá kočka, sova nebo havran. Ráda létá na koštěti, vaří kouzelné lektvary a proměňuje lidi
ve zvířata nebo věci.
Veronika Robešová: Moje čarodějnice se jmenuje Hildegarda. Bydlí v jeskyni v temném lese. Je stará asi 555 let.
Vypadá škaredě. Má rozcuchané vlasy, křivý nos, dlouhou bradu a na obličeji bradavici. Na zádech má hrb.
Jinak je ale hodná, ne jako ostatní čarodějnice. Třeba tuhle zachránila srnku, když se chytila do pasti, kterou nastražili
pytláci.
Filip Hájek: Byla jednou jedna čarodějnice. Jmenovala se Rampepurda. Bydlela v tajemné jeskyni, kde měla kočku,
pavouky, hady a myši. Jednou si Rampepurda chtěla zaletět na koštěti. Letěla přes celou Českou republiku. A najednou jí
došlo palivo v koštěti, právě letěla nad základní školou. Pan ředitel zrovna hledal novou uklízečku do školy, a jak
uviděl Rampepurdu, tak se jí zeptal:,,Koště máte, nechcete se stát naší uklízečkou?“ Rampepurda řekla:,,Dobře, já to
tedy beru.“
Karolína Zaděláková: Moje čarodějnice se jmenuje Filoménka. Žije v mokřině uprostřed Boubínského pralesa v chaloupce
na kuří nožce. Spolu s ní tam bydlí kocourek Fousek, had Syčáček a sova Houkalka. Filoménka nerada lidem škodí,
a proto využívá svých čarovných schopností ke konání dobra. Občas se jí to ale nedaří. Nejraději nosí fialové šaty
a do neučesaných vlasů si zaplétá pentle. Až na ty vlasy je celkem čistotná. Mám ji ráda.
19. 4. 2016 | Návštěva výstavy hraček na zámku
A jak o návštěvě psali žáci v hodině slohu?
V úterý jsme byli se školou na výstavě hraček. Cestou jsme si s Beátkou povídaly. Když jsme došli
do zámku, pozdravili jsme a šli si hrát. Byla tam spousta hraček, ale nejvíce se mi líbila masáž nohou,
a pak ještě různé hlavolamy. S Beátkou jsme hrály šachy, a i když mě Beátka porazila, tak se mi to moc
líbilo. Ráda bych se tam vrátila. Prostě super zábava.
Lucie Zapletalová
Dne 12. 4. 2016 nás paní učitelka vzala na zámek na výstavu hraček. Bylo to tam pěkné. Koupila jsem
tam kočičku ze dřeva, ale nenechala jsem si ji. Dala jsem ji mamince a tatínkovi. Měla jsem chuť
tam zůstat, ale už jsme museli jít. Byla tam i Rubikova kostka, seděla jsem u ní a poskládala
jednu stranu.
Štěpánka Špirková
V úterý 12. dubna jsme šli do zámku na výstavu hraček. Bylo to tam moc hezké. Bylo tam
minimálně padesát hraček. Nejvíce se mi líbily kostky, ze kterých jsme postavili dům, pyramidu,
panelák a další. A potom mě zaujala Rubikova kostka. Sice jsem ji neposkládal, ale za pokus to stálo.
Adam Farkaš
12. dubna jsme se šli podívat na výstavu chytrých hraček do zámku. Byly tam stavebnice, hry, obří
člověče nezlob se z pet láhví, šachy, ježek v kleci a ještě to není všechno. Ale nejlepší ze
všeho byly kostky. Z těch jsme stavěli dům, pyramidu… Bylo to suprové!
Filip Hájek
Dne 12. dubna jsme šli do zámku na výstavu hraček. Když jsme přišli, zahrála jsem si hru Tučňáci na ledu.
Potom jsem si vyzkoušela masáž nohou. Byly tam žínky, polštář, kůra stromů, vlna, kameny... Bylo tam také
gumičkování. A dokonce i ježek v kleci a Rubikova kostka. Také šachy. Koupila jsem si Story Cubes a
dřevěná zvířátka králíčka a ovečku.
Nela Rušikvasová
Jednou jsme šli se školou na výstavu hraček. Když jsme tam došli, zahlédl jsem deskové hry.
Pak jsme s klukama stavěli kostky. Všiml jsem si i ježka v kleci. Zkusil jsem to, ale nešlo mi to.
Pomohla mi Verča Jurášková a pochopil jsem to. Nakonec jsem ježka vytáhl z klece.
Moc mě to tam bavilo.
Šimon Hýža
V úterý jsme šli do zámku na výstavu hraček. Byly tam logické hračky, hádací, skládací... Každé dítě si
mohlo vyzkoušet jakoukoliv hračku. Mohli jsme si i nějakou hračku koupit. Já jsem si hrála s koulí.
Vevnitř byly dráhy a musela jsem do nich navést kuličku. Bylo to tam pěkné, určitě bych se tam ještě
někdy stavila.
Lucie Jurčíková
Výstava v zámku byla moc pěkná. Bylo tam strašně moc hraček, které jsem si mohla vyzkoušet,
a které jsem nikdy neviděla. Byl tam i obchůdek, kde byly loutky, ale na ty jsem neměla peníze.
Stály 359 Kč. Já měla pouze 200 Kč. Tak jsem si koupila obrovskou tužku. Ale půjdu tam s mámou a ta
mi to možná koupí. Moc se mi to líbilo a doporučila bych to všem dětem.
Veronika Robešová
Začalo to, že jsem šel s Kevinem. Došli jsme tam a jako první mě zaujaly kostky. S nimi jsme si hráli
nejvíce. S Vojtou, Kubou, Kevinem, Adamem, Filipem, Šimonem a Kájou. První jsme stavěli veliký dům.
Pak pyramidu. Bavilo nás dělat takové hrobky, do kterých se schovaly děti. Pak jsme zavolali paní
učitelku, aby uhádla, kdo je tam schovaný.
Jan Daněk
Dne 12. 4. jsme šli se třídou na výstavu do zámku. Přišli jsme a šli do prvního patra. Bylo tam
plno hraček. Svlékli jsme si bundy a čepice a dali je na stojan. První jsem si šla
vyzkoušet masáž nohou. Pak jsem háčkovala gumičky na dřevěné desce. S Nelčou a Štěpkou
jsme hrály Dámu. Pak jsem si šla koupit skládačku Motýlka a mamince dřevěnou ovečku s mašlí.
Bylo to super.
Nela Zacharová
12. dubna jsme šli do zámku na výstavu hraček. Byla tam s námi i 3. B třída. Mohli jsme si vyzkoušet
všechny hračky. S holkami jsme šly na masáž nohou. Některé materiály moc píchaly
a některé byly pohodlné. Nakonec jsem si hrála s klukama. Stavěli jsme z kostek dům,
pyramidu a i hrobku.
Karolína Zaděláková
19. 4. 2016 | Český jazyk - Učíme se rod, číslo, pád podstatných jmen.
4. 4. 2016 | Naše velikonoční tvoření...
22. 3. 2016 | Hrajeme si na básníky
8. 3. 2016 | Výchovný koncert
3. 3. 2016 jsme byli na koncertě "Nástroje orchestru se představují" ve Zlíně.
Komorní orchestr Bohuslava Martinů řídil a poutavě mluveným slovem provázel Vojtěch Jouza,
hobojista České filharmonie a zároveň dirigent a sbormistr několika orchestrů v Praze.
Na koncertě zazněly skladby, které líčí pohádku o Péťovi, kterak zkrotil vlka (S. Prokofjev: Péťa a vlk)
a francouzské pohádky, vydané pod názvem Má matka husa (M. Ravel).
Na jednotlivých ukázkách se nejprve představily jednotlivé nástroje, u kterých děti pozorovaly
charakter nástroje, barvu a technické možnosti jednotlivých nástrojů.
Postřehy dětí z koncertu:
Koncert se mi moc líbil. Nejvíce se mi líbila pohádka (písnička) Kráska a netvor. Ráda bych se sem
jela podívat ještě jednou.
Mně se na koncertě líbilo. Byl tam milý dirigent, vyprávěl nám pohádky: O Růžence, O Palečkovi,
O krásce a netvorovi, O Péťovi a vlkovi. Bylo tam moc hudebních nástrojů: pikola, hoboj, činely, housle,
buben, basa, triangl a další. Určitě bych chtěla jet na další takový koncert.
Nejvíce se mi líbily bubny a harfa. Až bude další koncert, budu se moc těšit.
Koncert se mi líbil, líbilo se mi, jak hrál lesní roh. Také bych chtěl jet na koncert, kde se zpívá.
Bylo to moc hezké a hráli moc pěkně. Ale nelíbilo se mi, že tam některé děti povídaly. Také se mi velice
líbily housle.
Líbilo se mi to, určitě tam pojedu ještě.
Mně se koncert líbil. Líbily se mi obrázky a zvuk velkého bubnu.
Mně se koncert moc nelíbil, ale zaujala mě nejmenší flétna, pikola.
3. 3. 2016 jsme byli na koncertě ve Zlíně. Líbilo se mi, že tam byly skoro všechny hudební nástroje,
jen škoda, že tam nebyla zobcová flétna. Chtěla bych se tam podívat ještě jednou.
7. 3. 2016 | Prvouka, výtvarná výchova: Poznáváme lidské tělo.
28. 2. 2016 | Výtvarná výchova
V hodině výtvarné výchovy jsme vyráběli masky. Poznáte, kdo je kdo?
21. 2. 2016 | Den masek
V pátek 19. 2. jsme se zúčastnili Dne v maskách. Posuďte, jak nám to sluší...
21. 2. 2016 | Hudební výchova
V hodině hudební výchovy jsme se učili zpívat a pohybově vyjádřit píseň "Honza s Frantou hádali se o čepice".
28. 1. 2016
23. 1. 2016 | Je tady pololetí. Jak se nám dařilo? Posuďte sami.
Český jazyk - učíme se slovní druhy a vyjmenovaná slova.
Matematika - už umíme celou násobilku, pamětně i písemně sčítáme a odčítáme do 100,
vyvozujeme čísla do 1 000. Zaokrouhlujeme na desítky.
Prvouka - povídáme si o mimořádných událostech.
Hudební výchova
Výtvarná výchova - poznáte přísloví, která jsme namalovali?
6. 12. 2015 | V pátek 4. prosince nás navštívil Mikuláš se svojí družinou
29. 11. 2015 |
Vánoční atmosféru jsme zahájili návštěvou TYMY programem "Vánoce na Hané a Valašsku".
21. 11. 2015 | Naše postřehy z návštěvy židovské synagogy a hřbitova
12. listopadu 2015 jsme navštívili významné židovské památky Holešova - židovskou synagogu a židovský hřbitov.
Některé nepřesnosti v názvech a událostech nám jistě prominete.
Židovské památky
jako první jsme navštívili židovskou synagogu. U dveří byla mezuza. Mezuza je schránka, do které se dávají modlitby.
Pan průvodce měl na hlavě čepici, nazývanou jarmulka. V synagoze mají skříňku na Toru, na kterou dali nádherný závěs
pocházející z Kanady. Tóra je kniha. Potom jsme šli na židovský hřbitov, tam jsme viděli hrob Šacha. Na náhrobku
byly žehnající ruce. U ostatních hrobů byla třeba květina, někde džbán atd... Židé jsou pohřbeni nohami k náhrobku.
Nejvíce mě zaujalo, jak pan průvodce vyprávěl zázraky o Šachovi.
Veronika Jurášková
Šachova synagoga
Moc se mi líbilo, jak byly vevnitř okolo lavičky.
A byla celá bílá s půlkulatými okny...
Vevnitř se nacházel sedmiramenný svícen a ve druhém patře byl devítiramenný svícen.
Ještě se mi líbil obraz pana Šacha, který byl hodně starý.
A byly tam malůvky na stěnách.
A uvnitř byla větší zima než venku...
Kevin Barreto
Dne 12. listopadu jsem byla v Šachově synagoze. Když přišli Židé do synagogy, musili si umýt ruce v kamenném
umyvadélku. Ve dveřích byla mezuza. Židé nosili čepici zvanou jarmulka. Muži seděli dole, ale čepičku si nesundávali.
Ženám a dětem bylo určeno první patro. V prvním patře byl vyfocený Šach. Ve vitríně byl uložen pergamen, který je
vyroben ze zvířecí kůže. Ve druhém patře byla vyrobená synagoga. Pak jsme zamířili na židovský hřbitov. Na některých
hrobech byly vyobrazeny ruce, to znamenalo, že jsou urozeného původu. Na hroby nedávali kytice, ale dopisy. Ty
znamenaly, že si je ten mrtvý přečte. Tato vycházka byla moc pěkná a budu si ji pamatovat.
Nela Rušikvasová
Paní učitelka nás všechny děti vzala na zajímavou prohlídku židovských památek Holešova.Navštívili jsme Šachovu
synagogu, která patří mezi nejvýznamnější památky v celé republice. Pan Brázdil nám vyprávěl zajímavé věci
o synagoze. Dozvěděla jsem se, že Židé – páni nosili čepičku, která se jmenovala jarmulka. Také ženy měly určité
místo v synagoze v prvním patře. V přízemí mohli být jen muži. Co je to mezuza? Je to malá schránka, do které dávali
papírek s náboženským přikázáním. Před vstupem do synagogy si každý musil umýt ruce vodou. Navštívili jsme i židovský
hřbitov, který je kousek od synagogy. Je tam 1 500 náhrobků, některé jsou už stářím poničené. Nejvzácnější je
náhrobek Sabbataje ben Kohena zvaného Śach. Na jeho náhrobku jsou vytesány ruce v takovém tvaru, který znamená
jeho vysoké postavení. Mnoho lidí, kteří navštíví hřbitov, nechává své jméno nebo přání napsané na malém papírku,
které zatíží kamínkem nebo zastrčí do náhrobku. Byla bych ráda, kdybych se tam vypravila v létě i s rodiči
a ukázala jim to.
Štěpánka Špirková
Židovské památky města Holešova.
Při návštěvě židovské synagogy mě nejvíce zaujala legenda "Šach a jeho soused". Vypráví o rabínovi Šabbatai
ha-Kohenovi, proslulém učenci, který zemřel ve 42 letech. Jeho posledním přáním bylo, aby místo, po jeho pravé
straně hrobu, po dobu jednoho sta let, zůstalo volné, dokud nepřijde ten, jenž si místo vyžádá. Sto let po Šachově
úmrtí se v Holešově objevil 28letý polský Žid, který žádal toto místo a tvrdil, že než slunce 2 krát zapadne – zemře.
Ale místo nebylo volné. I přesto se hrobníci pustili do kopání, náhle z Šachova hrobu vystupoval malý sloupec ohně,
rakev ležící po jeho pravé straně se sama posunula a vzniklo místo pro zemřelého Poláka.
Štěpán Pouzar
Židé se modlí v sobotu. Při modlitbách se předčítá z knihy. Znakem Židů je šesticípá hvězda. Jedním ze symbolů
je devítiramenný svícen. Židé nosí na hlavě čepičky – jarmulky. Modlí se v synagoze, kde je u dveří mezuza. Při
příchodu do synagogy se opláchnou vodou. Na židovském hřbitově jsou popsané kameny. Židé používají hebrejské písmo.
Na několika náhrobcích jsou vyobrazeny posvátné ruce. To znamená, že je zde pohřben někdo urozeného původu.
Šach napsal knihu, ale nedokončil ji, protože zemřel. Jeho přáním bylo, aby dali tuto knihu do skříňky, a tu až
po roce otevřeli. Když se tak stalo, kniha byla dopsaná. Židé čtou pozpátku.
Nela Zacharová
Ve čtvrtek 12. 11. 2015 jsme s paní učitelkou vyrazili směrem k židovské synagoze, abychom se seznámili s historií
židovské kultury v našem městě. Velkou Šachovou synagogou nás provedl pan průvodce, který nám ukázal vzácnou Toru
(velmi dlouhý kožený smotek) i mezuzu (pozlacenou destičku). Na obou předmětech mě zaujalo nádherné hebrejské
písmo, které se, jak jsme se dozvěděli, četlo zprava doleva. Poté jsme se přesunuli k židovskému hřbitovu,
u kterého stojí židovská obřadní místnost. V ní jsme si prohlédli dobové fotografie a následně jsme se šli podívat
na kamenné náhrobky. Některé byly poničené a vyvrácené. Ty mne zaujaly nejvíce. Vše bylo velmi zajímavé,
už se těším na další akci.
Filip Hájek
Židovské památky
- před vstupem do synagogy se muselo očistit (umýt)
- o Šachovi se vypráví mnoho zázraků např. Šachovým předposledním přáním bylo, ať synagogu zavřou na jeden rok a to taky udělali.
A když rok uběhl, otevřeli ji a kniha, kterou Šach nestihl dopsat, byla zázračně dopsaná. Pak jednou Šach šel
na procházku a byla tam propast, Šach ji neviděl, zázrakem se přisunula hora, aby nepropadl...
- muži seděli dole a museli mít na hlavě klobouky, ženy s dětmi byly v prvním patře
- závěs před Tórou je z Kanady
- Židé jsou pohřbeni hlavou směrem k Jeruzalému
- Šachovým posledním přáním bylo, že přesně za sto let přijde pán, kterého mají pohřbít po jeho pravé straně hrobu,
aby to zapsali do knihy. Tak se také stalo. Za sto let přišel pán a šel se podívat k hrobu Šacha. Ptal se,
jak to, že toto místo je obsazeno? "Tady mám být pohřben já!" Páni přemýšleli, jak to udělat, aby to místo bylo
volné, protože na židovských hřbitovech se ostatky nesmí vykopávat. Zázrakem se objevily plamínky, hrob vpravo
se začal posouvat a uvolnil místo, aby tam toho pána mohli pohřbít.
Adam Farkaš
9. 11. 2015 |
Děkuji všem žákům a hlavně rodičům za ochotnou a vstřícnou pomoc při sběru starého papíru,
šípků a kaštanů. Mgr. M. Zapletalová, třídní učitelka
30. 10. 2015 | Dušičky
2. listopad je v kalendářích označen jako Památka zesnulých. V lidovém projevu se běžně hovoří o Dušičkách
nebo Všech svatých. Na ty, kteří odešli z pozemského života, se vzpomíná v rodinném kruhu. V tento den se
upravují hroby svých blízkých, zdobí se věnci, květinami a zapalují se svíčky.
Také děti si připomenuly tento svátek a vyrobily pro své blízké ozdobné květináče.
Jak se jim to podařilo, posuďte sami.
25. 10. 2015 | Výtvarná výchova
To jsme šikovní! Hráli jsme si s barvami a také si vyrobili kalendář na nový rok 2016.
25. 10. 2015 | Prvouka v říjnu
V rámci učiva prvouky se děti seznamují s významnými památkami města Holešova. Některé jsme navštívili
a dozvěděli se spoustu zajímavých věcí.
23. 10. 2015 | Český jazyk
Opakujeme spodobu, slova protikladná, souznačná...
4. 10. 2015 |
Skupinová práce v hodinách českého jazyka a matematiky.
1. 10. 2015 |
Námořníci na moři úkolů
Na bouřlivém moři povinností a úkolů zvládnou mnozí námořníci během své školní plavby ještě spoustu dalších
aktivit, za které si zaslouží od kapitána lodi pochvalu. A nutno podotknout, že velmi často patří poděkování
za spolupráci i rodičům, protože své námořníky podporují a povzbuzují, pomáhají jim v různých aktivitách,
trpělivě vysvětlují, proč je důležité držet se pravidel a poslouchat pokyny kapitána, aby loď šťastně doplula
do přístavu a neztroskotala. Tak šťastnou plavbu všem třeťákům i jejich rodičům!
Na konci září připomínáme, máme, umíme, víme a známe(?)
• obaleny sešity i učebnice, tužku č. 1,2,3, černé Centropeny, zvýrazňovače, nůžky, lepidlo, pastelky,
fixy, červenou a modrou propisku, dvě pera ( jedno náhradní), malé podtrhávací pravítko do pouzdra a pravítko
s ryskou do geometrie
• pokud zůstává cvičební úbor nebo přezůvky v šatně, pak pouze v textilní tašce a prosíme podepsané!
Český jazyk
• Abeceda, řazení podle abecedy - Věta oznamovací, tázací, rozkazovací, přací - Věta, slovo, slabika,
hláska - Dělení hlásek - Psaní u,ů,ú - Vlastní jména - Tvrdé a měkké souhlásky - Skupiny dě, tě, ně, bě, pě, mě,
vě
Matematika
• Správné psaní číslic - Rychlé počítání + - do 20 s přechodem přes desítku! - Početní příklady + - do 100 -
Příklady se závorkami, chytré počítání - Bod, přímka, úsečka - Rýsování čar - Násobky 2
Prvouka
• Znáš svou adresu? - Popíšeš svou cestu do školy? - Víš, kudy jdeš nebo projíždíš? -
Poznáš dopravní značky v okolí školy? - Pojmenuješ nejdůležitější vybavení jízdního kola? - Znáš podmínky,
za kterých můžeš vyjet na kole? - Vybavení jízdního kola
